Když se řekne "ortodoncie"...

Ortodoncie - MDDr. MUDr. Jiří Šedý, Ph.D., MBA

Léčbou vad skusu, které jsou podmíněny nesprávným postavením zubů a čelistí, se zabývá ortodoncie. Dříve se jí říkalo čelistní ortopedie, ale tento název již byl opuštěn. Ortodontista je hloubavý tvor, se kterým příliš akce a stresu nezažijete. Obor ortodoncie existuje díky schopnosti závěsného aparátu zubu reagovat na působící síly. Již dávno bylo totiž zjištěno, že když na zub působíme trvalejší silou, začne se sklánět nebo posouvat příslušným směrem. Tato síla pochopitelně musí být přiměřená - velké síly mohou závěsný aparát zubu nevratně poškodit, aniž by vůbec došlo k posunu zubu, naopak příliš malé síly se zubem nepohnou.

Zuby mají přirozenou tendenci migrovat dvěma směry. První přirozený směr migrace je ven ze zubního lůžka - smyslem tohoto počínání zubu je prořezání se z dásně a "hledání" protihráče v druhé čelisti, s nímž by mohl kousat neboli okludovat. Jakmile je protihráč nalezen, vystupování zubu z lůžka je zastaveno, vznikne skus nebo také okluze.

Pokud by došlo ke ztrátě části korunky bez její náhrady, začne zub opět "hledat" a bude postupně vystupovat z lůžka, dokud svého protihráče nenajde. Pokud dochází k úplné ztrátě protihráče, která není nahrazena, může zub v extrémním případě vystoupit z lůžka tak daleko, že nakusuje do dásně protilehlé čelisti, daleko za kousací rovinu, čemuž se říká supraokluze. Druhý přirozený směr migrace je sklon zubů dopředu, směrem k řezákům. Jakmile bez náhrady ztratíme některý zub v řadě, začne se zub za ním sklánět do vzniklé mezery. Obě tyto tendence jsou způsobem, jakým lidské tělo kompenzuje ztrátu zubů a umožňuje jedinci, aby byl stále schopen rozmělnit potravu. Pánbůh však pravděpodobně nepočítal s tím, že se na scéně objeví ortodontista a protetik, aby společnými silami chrup opět obnovili. Pro ortodontistu je tak sice snazší působit ve směru těchto směrů migrace, ale naopak je pro něj obecně nejtěžší bojovat proti těmto dvěma přirozeným směrům - tedy posouvat zub zpět do lůžka nebo jej posouvat v řadě dozadu.

Ortodontista léčí vady skusu pomocí rovnátek, odborně nazývaných ortodontické aparáty. V době růstu se používají většinou snímatelné aparáty, které se nasazují většinou jen na noc a jejich účelem je usměrnit růst a další vývoj zubů a čelistí správným směrem. Častěji se však dnes používají fixní ortodontické aparáty, které jsou napevno připevněné na zubech. Mohou být připevněné na jedné nebo - častěji - na obou čelistech. Skládají se z kroužků obemykajících šestky, zámečků připevněných na všech ostatních zubech a ortodontického drátu, který zámečky spojuje a je zde přichycen pomocí gumiček, jejichž barvu si můžete zvolit v závislosti na své momentální náladě.

Před nasazením rovnátek vám většinou ortodontista před a za první stoličku (šestka) zasune gumičku, která odtlačí okolní zuby, aby měl dostatek prostoru pro nasazení kroužku. Bezprostředně po nasazení fixního aparátu bývají zuby přibližně týden citlivé, neboť na ně začíná působit síla ortodontického aparátu. Pak se zuby trochu uvolní v lůžku a tlak většinou přestává. Fixní aparát je nutné většinou nosit jeden až dva roky, avšak výsledky jsou velmi pěkné. Malým pozitivním zázrakem moderní doby je fakt, že už bylo nošení ortodontických aparátů konečně akceptováno jako společensky vhodné a jsou často dokonce menším problémem než dvě kila nadváhy nebo nenamalované řasy.

Vady skusu, označované jako ortodontické vady, jsou podmíněny buď špatným postavením zubů, nebo nesprávným vývojem čelistí. V některých těžších případech nesprávného vývoje čelistí může být potřebná i chirurgická operace, kterou provádí čelistní chirurg. Smyslem těchto operací je opravit nesprávné postavení čelistí, proto se jim říká ortognátní (řec. orthos - rovný, správný; gnathos - čelist). I když jsou tyto operace prováděny již od roku 1848, v posledních několika desetiletích je jimi dosahováno nebývalých výsledků, které jsou skutečným bojem proti Darwinově přírodnímu výběru a okamžitým efektem. Jejich účinnost je totiž často mnohem výraznější, než je tomu u většiny plastických operací. Nebývá tudíž výjimečné, že po provedení ortognátní operace se jedinci otevře tolik možností, že začne skutečně "žít", což bohužel často nevydrží partnerský vztah nebo manželství. Ano, tato operace je skutečným testem lásky. Někdy se dokonce stává, že partner přemlouvá svou novou krásnou přítelkyni, aby se nechala operovat do původní podoby, neboť je tak krásná, že se bojí, že si ji takto nedokáže udržet.

Léčba těchto anomálií však trvá několik let. Nejprve je nutné nějakou dobu nosit ortodontický aparát, kterým ortodontista paradoxně vadu ještě zhorší - potřebuje totiž zuby uvést do takové polohy, v jaké budou stát po operaci. Proto když máte například větší dolní čelist než horní a měli jste vadu částečně vyrovnanou (kompenzovanou) tím, že dolní zuby byly nakloněny dovnitř a horní vykloněny ven, bude ortodontista provádět opak - dolní zuby vám vykloní ven a horní zakloní zpět, takže vám mezi horními a dolními zuby vznikne výraznější mezera, naštěstí pouze dočasně. Následně proběhne ortognátní operace, jež se provádí v celkové anestezii a po které je nutné počítat přibližně s šestitýdenní rekonvalescencí, kdy budete mít zuby horní a dolní čelisti spojené pomocí gumiček a budete přijímat hlavně tekutou stravu. Nejen, že vám tedy chirurg zkrášlí obličej, ale navíc ještě zhubnete. Po dokončení rekonvalescence budete ještě nějakou dobu nosit fixní rovnátka, čímž ortodontista dokončí jemné detaily vašeho skusu a umožní stabilizaci celého stavu.

Ortognátní chirurgie však nepomáhá jen při vadách skusu. Někteří lidí mají vrozeně krátkou čelist, v důsledku čehož jim při spánku zapadává kořen jazyka do dýchacích cest. Tito lidé v noci nejprve pouze chrápou, někdy se jim však může na krátkou dobu zastavovat dech, což je v noci často budí. Ráno vstávají výrazně unavení, i když "spí" poměrně dlouho. Této nemoci se říká obstrukční spánková apnoe a je žádoucí ji léčit, neboť může vést k celé řadě dalších problémů a někdy dokonce k infarktu nebo cévní mozkové příhodě. Je vědecky prokázáno, že obstrukční apnoe zkracuje život až o 15 let! Pokud je tento problém způsoben krátkou dolní čelistí, může pomoci čelistí chirurg tím, že ji posune o několik milimetrů dopředu. Společně s dolní čelistí se vpřed posouvá i kořen jazyka, jehož svaly se upínají na dolní čelist, a dýchací cesty se více otevřou. Zvláštně může na okolí pacienta působit, když mu v první fázi léčby chrápání lékaři nasadí rovnátka - ale my již víme proč.